Pokud se prakticky kohokoliv zeptáte na knihu, kterou považuje za krásnou Äi kvalitní, pak s nejvÄ›tší pravdÄ›podobností jmenuje nÄ›kterého ze starých autorů. PodobnÄ› je tomu u budov – jen málokdo zvolí nÄ›jakou moderní stavbu.

 

Z toho bychom mohli vyvodit, že dříve byli umělci zkrátka lepší. Jak se však ukazuje, jedná se pouze o naši představu, což si nyní ukážeme hned na několika příkladech, zejména z oboru literatury.

 

 

Asi každý z nás bude souhlasit, že William Shakespeare je jedním z nejvýznamnÄ›jších autorů vÅ¡ech dob. Názvy jeho her, jako Romeo a Julie Äi Sen noci svatojánské zná snad každý. Je považován za jednoho z nejlepších autorů divadelních her, a vysloužil si i pÅ™ezdívku „bard“. Jeho hry jsou obecnÄ› pokládány za velmi kvalitní, a urÄené pro vyšší spoleÄnost.

 

Proto nás možná pÅ™ekvapí, když zjistíme, že v jeho dobÄ› tomu tak rozhodnÄ› nebylo. Když psal a publikoval, byla jeho díla urÄená pro Å¡irokou veÅ™ejnost, a rozhodnÄ› nebyla považována za „prestižní“. Naopak, dívalo se na nÄ› jako na zábavu pro nižší vrstvy, mimo jiné i proto, že si vymýšlel vlastní slova a používal jazyk neortodoxním způsobem. Dnes je vÅ¡ak považován za jednoho z nejlepších.

 

 

To samé lze říci i o malířích, například Vincentu van Goghovi, autoru takových dÄ›l jako HvÄ›zdná noc Äi SluneÄnice, která jsou dnes vysoce cenÄ›na. AvÅ¡ak v dobÄ›, kdy maloval, byly jeho obrazy považovány za „Ämáranice“, a lidé o nÄ› rozhodnÄ› nemÄ›li zájem.

 

Pokud jde o architekturu, pak zde nám může posloužit svÄ›toznámá Eiffelovka v Paříži. Dnes je z ní symbol tohoto mÄ›sta, a jedna z nejslavnÄ›jších staveb svÄ›ta. V dobÄ›, kdy byla postavena, na ni vÅ¡ak lidé s takovým obdivem nehledÄ›li. Naopak pro ni mÄ›li velice hanlivá oznaÄení.

 

Z toho si lze odvodit, že kdysi nebyli lidé lepší, Äi Å¡ikovnÄ›jší. Pouze si jich s odstupem Äasu mnohem více vážíme. A kdo ví, který z tÄ›ch moderních se stane klasikou tÅ™eba za sto let.